Komentář: Martina Mertová k tématu velkoplošných maleb v Olomouci

Osobně bych se bez murálů – rozhodně v historickém jádru města – uměla úplně obejít. Na druhou stranu však chápu a respektuji roli všemožných iniciativ, které uplatňují své zájmy ve veřejném prostoru. Město je potřebuje, jsou projevem zdravé občanské společnosti, veřejný prostor pod jejich rukama ožívá, získává novou kvalitu. Současně se tříbí a kultivují názory na to, jakým směrem by se sdílený prostor měl ubírat. Respektuji tedy i zájmy graffiti subkultury, která má za sebou dlouhou cestu od ilegality k institucionalizované podobě zaštítěné v případě Olomouce například Street Art festivalem.

V rámci kulturního provozu vstupovali a vstupují do olomouckého veřejného prostoru různí aktéři. Ctít jejich uměleckou autonomii by mělo být samozřejmostí, na druhou stranu není možné se vzdát nároku na určitou regulaci. Vycházet může z ochrany památkových hodnot, pohybujeme-li se na území rezervace a jejího ochranného pásma, ale určitě také z momentu, kdy jednotlivé intervence dostávají finanční podporu ať už z městského, anebo jiného státního rozpočtu.

Tehdy je na místě zpětná vazba a posílení mechanismů, které do procesu realizace děl vystupují. Organizátoři Street Art Festivalu jsou si jistě vědomí diskutabilní kvality obou murálů na třídě Svobody. Argumentovat rozvířenou diskusí „líbí-nelíbí“ nebudou moci věčně. V jejich zájmu určitě je v dalších ročnících festivalu zapracovat jednak na revizi – náhradě toho slabšího lepším, nebo dokonce sebrat odvahu a uklidit pro jednou důsledně (nechat zeď čistou), jednak pohlídat budoucí výstupy výtvarníků. Jde to různými cestami – posílit interní jury, která z návrhů vybírá, nechat umělce lépe nasát atmosféru města a těm, kteří mají rukopis natolik jistý a předvídatelný, že nezapadne do drobného měřítka historického podhoubí, pak vykázat velkorysé plochy v lokalitách mimo centrum. Takové totiž snesou měřítko velkých formátů mnohem lépe.

Svou roli by měla oprášit i památková péče. Oba příklady na tř. Svobody svědčí dost jasně o tom, že figurální malba, která se z lidského měřítka přehoupne do měřítka okolní architektury, přitahuje neadekvátně pozornost, deformuje prostorové vztahy. Památkáři tomu běžně říkají, že nepříznivě ovlivňuje charakter MPR. Dočasně povoleným realizacím by také oddělení památkové péče olomouckého magistrátu nemělo automaticky prodlužovat život. Nepovedený murál jinak významné postavy graffiti Ozma na štítové stěně divadla (Melpomené se smajlíky) je povolený do 31. 12. 2022. Uvidíme, co bude následovat. Věřím, že organizátoři Street Art festivalu chtějí pro své aktivity získávat spíše příznivce než odpůrce a tak se jistě můžeme těšit na počiny, které naopak posílí řadu těch, co se podařily.


Autorem komentáře je historička umění, kurátorka Muzea umění v Olomouci Martina Mertová. V teorii i praxi se zaměřuje na dějiny architektury 20. a 21. století. Je také členkou spolku Za krásnou Olomouc, který si dává za cíl zasadit se o příjemné, kulturní a genia loci respektující prostředí pro současné obyvatele města Olomouce.


Související články

Nejpopulárnější