Zaniklá olomoucká pevnost obepínala město 140 let a málem způsobila jeho zmizení v propadlišti dějin. Bastionové opevnění Olomouce nyní opět buduje Petr Hofman, ne ovšem pomocí cihel a malty, ale počítače.
O co se jedná ve Vašem projektu Bastionka Olomouc?
Bastionka je zdrobnělina bastionového opevnění Olomouc. Jedná se o projekt virtuálního 3D modelu olomouckého opevnění ve 30. letech 19. století. Vytvářím kompletní počítačový model pevnosti kolem Olomouce, to je první část. Druhá část projektu bude samostatné vymodelování města v téže době.
Proč právě Olomouc ve 30. letech 19. století? Proč ne třeba doba středověká, byl tady například přemyslovský hrad?
Jde o to, že středověká historie města je v Olomouci ještě znatelná. Když přijdu do parku u Michalského výpadu stále mohu vidět některé části středověkých gotických hradeb. Ale barokní, bastionové opevnění, které město svíralo 140 let, tady již prakticky není a jeho pozůstatky jsou malé. Lidé vlastně netuší, že Olomouc vypadala jako pevnostní města ve Východních Čechách – Josefov, nebo na severu Čech – Terezín. A nechci moc předbíhat, ale přemyslovský hrad také tvoříme.
Je v tomto historickém období nějaký Váš osobní zájem?
Má to více specifik. Jsem voják a zajímám se o vojenskou historii, navíc mojí původní almou mater je Univerzita Palackého. Chodil jsem pět let do školy Výpadem a o město jsem se zajímal, o jeho historii. A proč právě 30. léta 19. století? No, protože to je poslední fáze modernizace bastionového opevnění. To vzniklo 1758 z důvodu nebezpečí, které vytvářelo vojensky mocné Prusko a jeho král Fridrich II.
Po bastionovém opevnění nastupuje historie fortů, to už je ovšem něco jiného.
Co je to vlastně bastion?
Jsou to pětiboké, špičaté, z hradby vystupující objekty. Například třída Svobody je mylně pokládána za historickou. Vznikla až na konci 19. století, některé domy až ve 20. století. Právě na třídě Svobody bylo největší bastionové opevnění a největší bastiony – v Olomouci máme ještě čtyři zachované, málokdo ovšem ví, kde jsou.
A kde jsou?
Je to Loccatellioho bastion, to je dnešní letní kino. Ten je pojmenován podle prvního pevnostního velitele Locatella de Locatelli, který zpronevěřil peníze na stavbu pevnosti, kvůli tomu se dokonce postavilo o jeden bastion méně. Pak zde je Korunní pevnůstka, správně Korunní hradba. Mnoho lidí si myslí, že je to samostatná pevnost, není. Je to pozůstatek opevnění. A pak máme dva půlbastiony. Jeden je zachovalý úplně, ten druhý na Floře je částečně rozebraný. To jsou jediné pozůstatky.
Když se zastavíme u fortů, ty vznikaly v pozdější době a byly doplňkem opevnění nebo stály samostatně?
Rakouská armáda moc dobře nepřemýšlela o modernizaci boje. Už Napoleon na počátku 19. století jasně ukázal, že do budoucna se boj bude odehrávat v poli, nikoli ve městech nebo o města.
To se pak ukázalo v roce 1866 u Hradce Králové.
Přesně tak. V Olomouci se po roce 1830 začalo se stavbou tří fortů – Tabulový vrch, Šibeniční vrch, třetí měl stát na místě dnešního Senima, ten se nakonec nepostavil, protože došlo k rozvoji palných zbraní a jejich dostřel se zvýšil. Proto se rozhodlo vytvořit „fortový věnec“ kolem Olomouce, to jsou už 40. a 50. léta 19. století. Než se ovšem tento věnec dobudoval, došlo k dalšímu vývoji zbraní, takže se začal budovat „triangl“, což měla být další úroveň opevnění fortů. Z nich byl postaven jediný, Radíkov. Máme tady vlastně tři úrovně opevnění.
Pevnost byla dokončena roku 1758. Téhož roku přišlo pruské obléhání Olomouce. V českých zemích je toto ojedinělé, další pevnosti jako Josefov, Terezín nebo Hradec Králové nebyly nikdy obléhány.
Ano a je škoda, že se to neví. V roce 1758 tady byla svedena největší bitva, kterou kdy Olomouc zažila, jednalo se o zhruba měsíční obléhání.
Pevnost se začala stavět 1742 a 1757-1758 byla dokončena. Pruský král Fridrich II přišel na Tabulový vrch a Šibeniční vrch, rozmístil vojska a 30. května ve čtyři hodiny ráno začal ostřelovat. Nikdo nikdy nespočítal počet střel, které dopadly na Olomouc, ale odhady se pohybují mezi sto tisíci až dvě stě tisící střel. Pro město znamenalo toto obléhání katastrofu.
Kolik dní vůbec dokázala olomoucká pevnost vydržet v obležení?
Inženýr Roschepin, což byl hlavní inženýr stavby, odhadoval rok. Rok by se byla Olomouc schopná ubránit, respektive přežít.
Během obléhání v roce 1758 zastavil obléhání Olomouce generál Laudon, který se blížil ze strany Konicko a Jevičko. Pomaličku napadával zásobování Prusů, u Domašova došlo k rozhodující bitvě a ta zastavila obléhání Olomouce, protože bylo zastaveno zásobování útočící armády. Pruského krále Fridricha II to hodně naštvalo, tehdy byl hodně sprostý, nadával všem. Bylo velké štěstí, že se musel stáhnout, jinak by napochodoval do města stejně jako v roce 1741.
Dá se říct, že Olomouc byla taková brána do rakouského císařství?
Ano, dá se říci. Marie Terezie prohrála válku o Slezsko, které patřilo historicky pod české země. Olomouc byla po ztrátě Slezska jako první, takže museli město opevnit, aby dokázala případně zastavit útočící vojsko.
Jak ovlivnil fakt, že z Olomouce byla pevnost, město jako takové?
Když do Olomouce přišli během třicetileté války Švédové, tak všichni prchli do Brna a z Olomouce se stalo malé provinční městečko, toho využila armáda a usídlila se zde. Z dvaceti tisíc obyvatel bylo třináct tisíc vojáků, každý druhý byl voják. To mělo vliv i na chod města, pevnosti se musel podřídit celý provoz Olomouce. Město zchudlo, přišla dvakrát cholera, bylo zanedbané, rozbité a nikoho kromě armády nezajímalo.
V okolí pevnosti, zhruba kilometr, mohlo stát pouze pár domů a žádný strom. Vesnice, jako Povel, Staré Novosady, Střední ulice, zmizely. Dnes existují, ale jsou jinde.
Myslíte si, že se stavba pevnosti vyplatila?
Účel splnila, zastavila pruskou expanzi. Z dlouhodobého pohledu se určitě nevyplatila, protože armáda z Olomouce udělala opravdu pevnost. Kdo chtěl vydělat a být na tom lépe, určitě nebyl v Olomouci. Těch 140 let byla pro Olomouc katastrofa.
Co je pro Vás primárním zdrojem informací? Nebo je to více pobočných zdrojů?
To je více. Jednak to jsou publikace, vysokoškolská skripta a doktorské práce. Já mám vystudovanou i geografii, takže pro mě jsou zdrojem také pevnostní mapy a raportní plány, z těch se dá vyčíst strašně moc.
Tento projekt vznikl během lockdownu, byl na to čas. Není to teď spíše otročina než koníček?
Koníček to je stále, ale je problém, že mám více aktivit a teď opravdu nestíhám. Byla doba, že vše bylo zavřené, dokázal jsem vymodelovat za krátký čas hodně věcí. Teď mám tak hodinu, dvě za týden. Není to totiž jen o modelování. Musíte si vzít mapy, staré fotografie, porovnávat. Momentálně zbývá dodělat deset procent pevnosti. Avšak díky pevnosti poznání, která dodala výkonný HW lze pracovat i s obřími rozměry modelu. Určitě mi napomohlo Muzeum Pevnosti, NPÚ a spousty dalších lidí, bez kterých by Bastionka nebyla tam, kde je.
Vy tvoříte Bastionku společně s manželkou, která Vám pomáhá. Je to stále i její koníček?
Nám se narodil v květnu syn, takže se to všechno děje kolem malého. Manželka mi nepomáhá modelovat, ale když se dostanu do Olomouce a potřebuji něco zaměřit, tak je to skvělá pomoc.
